Všestranný sportovec – gymnasta, atlet, běžec na lyžích, závodní kanoista a závodník rallye. Uveden do sportovní síně slávy Strakonicka. V mnoha sportech dosáhl řady úspěchů. Byl například mistrem ČR automobilových soutěží třídy 1600 ccm. S jeho jménem je spjata i výstavba tělovýchovného lyžařského areálu na Kubově Huti. Byl předsedou okresního svazu lyžování a členem Ústředního svazu lyžování.

Reprezentant Československa v bezmotorovém létání. V roce 1957 se zúčastnil prvního mistrovství republiky, které vyhrál. V roce 1958 získal bronzovou medaili ve volné třídě na mistrovství světa v polském Leszně. Republiku reprezentoval do 70. let, poté začal létat jako profesionální pilot chemické společnosti. Na trase Strakonice-Tábor-Strakonice vytvořil na větroni Blaník VT – 13 čs. rekord 80 km/h, který na stejném typu větroně dosud nikdo nezopakoval.

Knihovník, literární historik a kritik, autor literárních monografií, editor, překladatel beletrie z francouzštiny, italštiny a němčiny. Svou rozsáhlou sbírku bibliografií a ex libris odkázal strakonickému muzeu.

Publicista. Psal pravidelně historické články do Práchně, Pošumavského kraje či Otavanu. Je také autorem několika knih, například Strakonicko v pověstech a bájích, která obsahuje čtyři desítky pověstí, převážně o dudácích a hradu. Značnou měrou se zasloužil o udržení a budování Dykova muzea. V roce 1936 se podílel na novém uspořádání muzejních sbírek, které byly přestěhovány ze školy na náměstí do strakonického hradu.

Básník a spisovatel. Vyučen nástrojařem, pracoval ve strojírenských podnicích. Jeho básně nejsou založeny na klasickém verši ani rytmu, ale na volně spoutaných prostých slovech, vycházejících z obecně platných, lidsky pojatých zákonitostí a filozofických úvah. Vydal několik sbírek, dvě sbírky vyšly po jeho smrti.

Televizní a filmový režisér. Vystudoval reálné gymnázium ve Strakonicích, v letech 1945-1949 studoval sociologii, psychologii a divadelní vědy na Univerzitě Karlově, současně byl v letech 1947-1950 posluchačem FAMU. V lednu 1951 přešel na Vysokou filmovou školu v Moskvě. U diváků a kritiky prorazil komedií Kam čert nemůže s Janou Hlaváčovou v hlavní roli. Zřejmě jeho nejúspěšnějším filmem jsou Světáci, režíroval také filmy Drahé tety a já, Kulový blesk, Trhák. Rád se vracel do míst svého mládí, Malenic. V roce 1967 se stal čestným občanem města Strakonice.

Scenáristka a režisérka. Ve Strakonicích se sice narodila, ale nikdy zde nežila ani netvořila. Mezi její nejznámější filmy patří Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, S tebou mě baví svět či Líbáš jako bůh.

Sexuolog, malíř, filmový teoretik. Pracoval jako psycholog a psychiatr. Založil první poválečnou manželskou poradnu v Československu (1955). Provozoval soukromou psychologickou poradnu Atheneum. Je autorem řady knih z psychologie i z oblasti umění. Zkušenosti ze sexuologické praxe přenášel do výtvarného umění.

Konstruktér v ČZM Strakonice. Byl autorem projektu nového silničního motocyklu ČZ 350 4V, s nímž dosáhl několika vítězství B. Staša, a terénních motocyklů a motorů 125 ccm, které přinesly úspěchy československé reprezentaci. Byl autorem třiceti patentů v oblasti motocyklové konstrukce.

Vlastivědný pracovník. Vyučil se koželuhem a postupně se stal bohatým soukromníkem. Byl zakladatelem okrašlovacího spolku, který přispěl k rozšíření městských sadů - Rennerovy sady. Po smrti odkázal pozemky třem veřejným institucím ve Strakonicích, a to na zřízení dětské opatrovny v Strakonicích, k utvoření Spolku pro ochranu zvířat a špitálu sv. Martina. Hlavní strakonické sady nesou jeho jméno.

Dudák a etnograf, výrazná osobnost českého národopisu, znalec dudácké hry. Hrál na housle, později na violu a hrou na kontrabas se uplatnil ve studentském orchestru strakonického gymnázia a Strakonické dudácké kapele. V roce 1949 založil Národopisný soubor, ze kterého brzy vznikl Prácheňský soubor lidových písní a tanců, Josef Režný se stal jeho uměleckým vedoucím a dudákem.

Hudební skladatel, pedagog. Od roku 1987 byl uměleckým šéfem opery Národního divadla. V listopadu 1989 z divadla odešel. Byl ředitelem České filharmonie (2001 – 2009), v letech 2009 – 2010 zastával post ministra kultury.