Dudák a etnograf, výrazná osobnost českého národopisu, znalec dudácké hry. Hrál na housle, později na violu a hrou na kontrabas se uplatnil ve studentském orchestru strakonického gymnázia a Strakonické dudácké kapele. V roce 1949 založil Národopisný soubor, ze kterého brzy vznikl Prácheňský soubor lidových písní a tanců, Josef Režný se stal jeho uměleckým vedoucím a dudákem.

Věnoval se rozsáhlé sběratelské činnosti zaměřené na Prácheňsko – zejména na okolí Strakonic, Volyně a šumavské Podlesí. Podařilo se mu nasbírat na tisíc lidových písní, z nichž necelá polovina byla publikována, 76 různých tanců, pořídit nahrávky a notové přepisy hry dudáků, zapisoval také nářečí, přísloví, pořekadla či zvyky.

Je autorem řady publikací, například Dudy a dudáci, Škola hry na české dudy, Po stopách dudáků na Prácheňsku, Písně a řeči vážné – nevážné – darebné, 5000 let s dudami.

Stal se spoluzakladatelem a organizátorem Jihočeských slavností písní a tanců ve Strakonicích (1955–1961), později mezinárodních dudáckých festivalů ve Strakonicích.

V roce 2008 byl jmenován čestným občanem města Strakonice. S publikem se naposledy setkal při 20. mezinárodním dudáckém festivalu v roce 2012.