Secesní stavba z počátku minulého století je zajímavá nejen svým provedením, ale i výtvarnou kvalitou. Někdejší sirotčinec byl postaven v období těsně před první světovou válku v letech 1911-1913 a společně se sousedním chorobincem šlo o dominantní stavbu sloužící sociálním potřebám města. Jako sirotčinec sloužil objekt do období druhé světové války, poté zde byla zřízena okupační mocí německá škola a po válce došlo k přejmenování na Okresní dětský domov. Po roce 1948 byla budova využívána jako kanceláře okresního národního výboru (1948), vyšší průmyslová škola (1949) a státní oblastní nemocnice (1951). Objekt sloužil jako oddělení ušní, nosní, krční až do 90. let. V roce 2002 přešel do vlastnictví města Strakonice. Nyní v budově sídlí několik organizací, např. pobočka Šmidingerovy knihovny včetně její ekoporadny, Okresní sdružení ČSTV, ve II. podlaží má své depozitáře Muzeum středního Pootaví.

Základní účel stavby však stále připomíná neorenesanční štuková výzdoba uliční fasády s vyobrazením Krista s dětmi v obloučkovém štítu. 

(Vedlejší budova byla později přestavěna na byty a svou původní podobu ztratila.)

Na konci roku 2012 byl dům prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.